Ať se nám to líbí nebo ne, tak deprese jsou součástí našeho života. Někdy jsou vyvolané aktuální životní situací, jindy jsou chronické a trvají po většinu vašeho života a také mohou být vyvolány uměle, jako vedlejší účinek některých léků či alkoholu. Když se na to podíváme trochu z hlediska chemie v těle, tak deprese způsobuje nedostatek serotoninu, který má na svědomí dobrou náladu. A dobrá nálada je to, co při depresi rozhodně nezažijete.
I já mám s depresemi zkušenosti. Pokud si pamatujete začátek tohoto roku, tak jsem přestala streamovat, vycházet z domu a bavit se úplně s lidmi. Mohly za to těžké deprese, které mě nenechaly často ani vstát z postele, natož jít do práce. Pokud si to nedokážete představit, jak to vypadá, tak se vám to pokusím trochu vysvětlit.
Představte si den, kdy vám všechna snaha připadne marná, i když se vám vlastně daří, nikdo vás nemá rád a jste na všechno sami, i když jste obklopeni přáteli. Připadá vám, že vám prší do obličeje, i když je slunečný den. Otevřít ráno oči pro vás nemá vůbec smysl, raději chcete umřít, než vylézt z postele. Z lidí okolo sebe se vám chce zvracet a každou větu mířenou na vaši osobu berete jako projev nenávisti a vlastního selhání. Je vám z vás na nic, cítíte se jako ten poslední člověk na planetě, na kterém záleží. Raději byste měli prostřelenou ruku, než deprese. A taky máte dost časté myšlenky o tom, že vlastně nemá cenu vůbec žít.
Tohle jsem zažila asi tři měsíce. Tři měsíce totálního pekla a bezmoci, protože jsem s tím nedokázala nic udělat. Můžete říct, že jsem měla navštívit odbornou pomoc, aby mi pomohli. Ale to jsem hned zamítla, protože já znám příčinu těchto stavů. Beru léky, jejichž vedlejším účinkem jsou špatné nálady a deprese. Když jsem doktorovi brečela v ordinaci, že tohle už nezvládám, ať s tím něco udělá, tak řekl, že se mám víc snažit. Tak jsem se snažila, pomalu se vyhrabávala z toho pekelného dna, dávala si cíle, pro které se stojí za to snažit se. Ale přiznám se, že mi nejvíce pomohlo hraní her, které mě odpoutalo od reálného světa a já mohla být aspoň trochu šťastná „někde jinde“.
Samozřejmě to není řešení, protože takto si můžete pěkně rychle uhnat závislost na videohrách. Nakonec mi pomohl vyhrabat se z toho jeden velmi důležitý člověk, který stojí po mém boku do dnes a stále mi pomáhá udržet se nad hladinou. Teda aspoň se o to pokouší, protože to se mnou není zrovna snadné a obdivuji ho, že mě ještě neposlal někam.
A proto bych vám chtěla říct, pár tipů, co dělat, když vám život hodí do cesty tenhle hnus.
- Bavte se s přáteli a řekněte jim, že máte problém.
- ŽÁDNÝ ALKOHOL (ze začátku máte super náladu, díky nadbytečnému vylučování serotoninu, ale druhý den vás semele naprosto strašně, protože vám došly jeho zásoby).
- Zaměstnávejte se, abyste nemuseli myslet na to, že je vám zle. Kreslete, vyrábějte, skládejte, tvořte. Pomáhá to.
- Hlavně nedělejte hysterické scény lidem okolo, protože vás pak čeká pořádná morální kocovina a ještě horší stavy (všem se moc omlouvám, oni ví).
- ŽÁDNÝ ALKOHOL
- Pořiďte si mazlíčka, ať nejste úplně sami, i křeček či rybička vám dodá pocitu, že nejste doma opuštění.
- Nakupujte a dělejte si radost, potřebujete to.
- Neposlouchejte smutné písničky, spíše něco, co vás uklidňuje.
- Najděte si odbornou pomoc. Opravdu. Psycholog je člověk, který vás ze všeho může dostat a nestyďte se za to, je to normální věc.
- ŽÁDNÝ ALKOHOL!!!
Doufám, že vám můj náhled na tohle téma aspoň trochu zvedne povědomí o tom, jak se cítí lidé s depresemi. Možná některý z vašich přátel je právě v těchto sračkách a vy mu můžete aspoň trochu pomoci. Sama s tím neskutečně bojuji, ale věřím, že jednou, až nebudu potřebovat brát tu hnusnou chemii, která mě drží při životě, se toho zbavím a budu zas sluníčkový člověk, jako jsem bývala před pár lety.