Žijte.

Ale já to tak nechci. Proč mít nalajnovaný život? Proč je nutné se brát a mít děti být happy ever after? Ale život přece není pohádka od Disney a lidé spolu málokdy vydrží více, než osm let. Proč nás svobodné, bezdětné po třicítce společnost vnímá jako lidi, kteří nejsou schopni založit rodinu a splnit společenské poslání a nedokážou respektovat to, že jsme si tohle vlastně zvolili dobrovolně? Už nejsme za socialismu, kdy byla po dvacítce neprovdaná holka považována za starou pannu, která nemá šanci se v životě pořádně uchytit. Už jsme snad postoupili do určité fáze individualismu, kdy vzorec narodit se – vdát se/oženit se – mít děti je poněkud přehnaný a každý by měl dělat přesně to, co cítí a ne to, kam jej tlačí společnost. Já chci žít život naplno, milovat, neplánovat a prostě být šťastná a myslím si, že chci být šťastná svým způsobem, tak jak to cítím a ne tak, jak mi to diktuje okolí.

Co vám tímto výblitkem vlastně chci říct? Žijte život tak, jak chcete vy. Mějte klidně deset manželů/manželek a sto dětí, ale žijte tak, abyste byli šťastní. Nikdo vám nemá právo cokoliv diktovat, ani rodiče, ani přátelé a ani vaši partneři. Někdy je sice potřeba si pořádně nabít hubu pro to, abyste se postavili na nohy ještě silnější (a hlavně šťastnější) než před tím. Nepřežívejte, žije!